Dlouhé, úzké školní koridory s tvrdými povrchy (velké zasklení, omítané či obložené stěny, hladký strop) a „tunelovým“ tvarem vedou k tomu, že se zvuk šíří na velké vzdálenosti s minimálním útlumem. Před jídelnou se navíc často vytvářejí hlučné „čekárny“, kde se řetězí kroky, bouchání dveří a hovory. Typické hlukové špičky 78–90 dB(A) (úroveň velmi rušné komunikace) snadno pronikají do tříd, kde snižují soustředění a zhoršují přehled pedagogů o dění. ČSN 73 0527 proto zdůrazňuje nutnost plnit cílové doby dozvuku i v chodbách, které zásadně ovlivňují akustickou hygienu školy. Důsledek? Učitelé si k obědu nesedají v klidu, ale spíše ve stresu, místo aby tento čas sloužil k odpočinku.
Malé místnosti s převahou tvrdých, omyvatelných materiálů (keramická dlažba a obklady, lakované dveře, plechové skříňky, laminátové lavičky) silně odrážejí zvuk. Impulzní hluky od dveří a skříněk se rozléhají po celém prostoru a dlouho doznívají. Ztěžují domluvu i na krátkou vzdálenost, děti instinktivně zvyšují hlas a hluk se snadno přelévá do sousedních šaten, chodeb i učeben.
