John Erdreich je odborník na akustiku a hlukové prostředí, který se dlouhodobě věnoval mimo jiné akustice školních tříd. Působil jako principal ve společnosti Ostergaard Acoustical Associates ve West Orange v New Jersey a zastával také funkci prezidenta National Council of Acoustical Consultants.
Ve školství je známý především díky textu Classroom Acoustics z roku 1999, v němž upozorňuje na to, že špatná akustika tříd zhoršuje srozumitelnost řeči, soustředění i kvalitu výuky.
Je mu připisován známý citát:
Jeho práce přispěla k širší odborné debatě o tom, že kvalitní poslechové podmínky nejsou ve škole luxusem, ale základním předpokladem pro efektivní komunikaci mezi učitelem a žáky.
Představme si třídu, ve které se žáci snaží učit, ale neslyší učitele jasně.
Ne proto, že by nedávali pozor.
Ne proto, že by učitel mluvil potichu.
Ale proto, že samotný prostor výuku ztěžuje.
Ve školách často věnujeme velkou pozornost osvětlení, teplotě, vybavení učeben nebo moderním technologiím. Akustika ale zůstává stranou, přestože právě slyšet a rozumět je pro výuku naprosto zásadní. Odborník na akustiku John Erdreich ve svém článku Classroom Acoustics přirovnává špatné zvukové podmínky ve třídě k výuce „v akustické tmě“. Pokud bychom neučili čtení v místnosti bez světla, neměli bychom přehlížet ani prostředí, ve kterém žáci nerozumějí mluvenému slovu.
Hluk ve třídě má mnoho podob. Může přicházet z chodby, zvenku, ze sousedních učeben, z technických zařízení nebo přímo od žáků. Velký problém ale představuje také dozvuk. Ten vzniká, když se zvuk odráží od tvrdých povrchů, například od skla, betonu, dlažby, tabulí nebo holých stěn.
V takovém prostoru se řeč stává méně srozumitelnou. Slova se překrývají, hlásky splývají a žáci musí vynakládat větší úsilí, aby porozuměli výkladu. Učitel pak často začne mluvit hlasitěji. Tím se ale celková hladina hluku ve třídě ještě zvyšuje a vzniká začarovaný kruh.
Erdreich tento jev popisuje jako situaci, kdy se učitel snaží překřičet rostoucí hluk, zatímco žáci také zvyšují hlas. Výsledkem není lepší porozumění, ale únava, napětí a horší podmínky pro učení.
Dospělý člověk si často dokáže chybějící slovo domyslet z kontextu. Dítě tuto schopnost teprve rozvíjí. Proto jsou mladší žáci na kvalitu poslechového prostředí citlivější než dospělí.
Ještě náročnější je situace pro žáky s poruchami učení, opožděným vývojem řeči, oslabeným sluchem nebo obtížemi ve zpracování slyšených informací. Tam, kde dospělý ještě „nějak rozumí“, může dítě ztrácet podstatnou část sdělení.
Dobrá akustika tedy není otázkou pohodlí. Je to podmínka rovného přístupu k informacím.
Některé školy se snaží problém řešit ozvučením učeben. Mikrofon může učiteli pomoci šetřit hlas, ale sám o sobě neodstraní příčinu problému. Pokud je ve třídě dlouhý dozvuk, mnoho tvrdých odrazivých ploch nebo vysoký hluk na pozadí, zesílený hlas se bude odrážet stejně jako hlas přirozený.
Výsledkem může být jen více zvuku v prostoru, nikoli lepší srozumitelnost.
Skutečné řešení proto spočívá především v úpravě samotného prostoru. Cílem není jen „být více slyšet“, ale dosáhnout toho, aby řeč byla jasná, čistá a dobře srozumitelná.
Akustiku učebny lze zlepšit několika způsoby. Důležité je omezit hluk technických zařízení, například ventilace nebo topení, a současně pracovat s povrchy v místnosti.
Pomoci mohou akustické podhledy, absorpční panely na stěnách, vhodné stropní prvky nebo další materiály, které pohlcují zvuk a zkracují dozvuk. Díky tomu se řeč méně „rozmazává“, klesá celková hlučnost a učitel nemusí tolik namáhat hlas.
Podle Erdreich je důležité řešit akustiku podobně systematicky jako světlo, teplotu nebo větrání. Už při návrhu nové učebny nebo rekonstrukci školy lze stanovit požadavky na hladinu hluku a dobu dozvuku tak, aby prostor skutečně sloužil učení.
Dobrá učebna není jen místnost s lavicemi, tabulí a projektorem. Je to prostředí, ve kterém žáci dobře vidí, dobře slyší a mohou se soustředit.
Špatná akustika zvyšuje únavu, zhoršuje porozumění a zatěžuje učitele. Dobrá akustika naopak podporuje klidnější atmosféru, lepší komunikaci a efektivnější výuku.
Ve škole se každý den pracuje se slovem. Učitel vysvětluje, ptá se, reaguje, vede diskusi. Žáci naslouchají, odpovídají, spolupracují. Pokud není řeči dobře rozumět, ztrácí výuka část své účinnosti.
Akustika proto není luxusní doplněk. Je to základní podmínka kvalitního vzdělávání.
Text vznikl jako volné shrnutí článku Johna Erdreich(e), PhD: Classroom Acoustics, CEFPI Brief, 1999.
