Tenhle blog není diskuzní fórum ani chat. Témata a příspěvky mi prosím posílejte na info@tichatrida.cz. Vybrané rád zveřejním, otevřu, rozeberu do detailu a okomentuji. Budu rád i za sdílení článků a myšlenek z blogu na sociálních sítích (Facebook, Instagram), pokud vám dávají smysl a chcete je poslat dál. Mám rád konstruktivní kritiku a věřím, že tenhle projekt má velký potenciál—pokud vám dává smysl do něj vložit trochu času, budu rád. Společně ho můžeme dál ladit a zlepšovat. Děkuji.
Nebudu si brát servítky. Mám v plánu být šťoura a nadhazovat jízlivé otázky přesně tam, kam se vy jako zřizovatelé a ředitelé raději ani nedíváte. Řeč bude o MŠMT, o KHS, o legislativě. O tom, proč si moderní sociální zřízení této republiky myslí, že učitelé a školství jako celek vlastně peníze nepotřebují. Proč má budoucí inteligence národa vstřebávat informace v podmínkách, které by neobstály ani v lepší čekárně u zubaře. A čí je to celé rozhodnutí…
Navštívil jsem spousty škol — rozhodně desítky, dost možná i stovky. Rozdíly jsou dechberoucí — a víte co, je to hodně o lidech. Znám školy, kde místo zvonění hraje muzika, na chodbách jsou boxovací pytle a pingpongové stoly, v načančané kantýně domácí vdolky, po chodbách krásně udržované květiny, v jídelnách lákají salátové pulty; vše čisté, i když používané. Stejně jako školy, kde je doporučeno, aby si žáci nosili z domova toaletní papír a od října měli při výuce na sobě tlustou mikinu…
Plnohodnotný učitel má za sebou minimálně jednu vysokou školu. Pracuje v prostředí, kde si denně ničí hlasivky – často přes hluk, občas i křikem. Je permanentně vystaven hlukové zátěži, stresu a tlaku ze všech stran. V prostředí, kde si k žákům nemůže moc dovolovat, s rodiči raději mluví za přítomnosti svědků a každé slovo váží na lékárnických vahách.
Maká i o víkendu – jako rodič to vidím pokaždé, když mi do Bakalářů padají známky i v sobotu večer. A jako partner člověka ze školství se ke mně dostanou i další „lahůdky“, které mi daly dost paliva k vytvoření tohoto blogu.
A ano, to všechno za plat, za který by zedník, prodavačka z Lidlu nebo kadeřnice možná ani nevylezli z postele. WTF?? Co jsme to tu vlastně vybudovali? Bez legrace – existuje jen málo profesí, u nichž se dá s klidem říct, že je dělají hlavně srdcaři. Učitelé podle mě v tomhle směru hrají ligu mistrů.
